Herci

Milan Kňaž­ko

Vystu­do­val herec­tví na VŠMU v Bra­ti­sla­vě. V letech 1968 – 1970 byl na sti­pen­diu na Mezi­ná­rod­ní diva­del­ní aka­de­mii ve fran­couz­ském měs­tě Nan­cy. Po svém návra­tu v roce 1970 se stal čle­nem čino­her­ní­ho sou­bo­ru bra­ti­slav­ské­ho Diva­dla Na kor­ze, kte­ré pře­šlo v roce 1971 pod Novou scé­nu. Odtud zamí­řil v roce 1985 do Slo­ven­ské­ho národ­ní­ho diva­dla, v němž byl ve stá­lém angaž­má až do roku 1990.
Řada divá­ků zná Mila­na Kňaž­ka i z fil­mo­vé­ho plát­na. Jeho neo­by­čej­ně cha­rak­te­ris­tic­ké herec­tví bylo mož­né poznat napří­klad ve fil­mech Zaj­t­ra bude nesko­ro, Deň, kto­rý neu­mrie, Život na útě­ku, Nevěs­ta s nej­krás­něj­ší­ma oči­ma, Rusal­ka, Zánik samo­ty Ber­hof, Papi­lio, Dob­ří holu­bi se vra­ce­jí, Devět kru­hů pek­la, Svě­dek umí­ra­jí­cí­ho času
či Posled­ní motýl.
Po roce 1989 herec­kou dráhu na čas pře­ru­šil a věno­val se vyso­ké poli­ti­ce. K herec­tví se začal poma­lu vra­cet již v roce 1997. Kro­mě fil­mo­vých plá­ten (Boží duha, Jan Hus, Záduš­ní oběť, Rašín…) se vrá­til i na diva­del­ní jeviš­tě – čas­to vystu­pu­je ve slo­ven­ském Štúdiu L+S. V minu­los­ti při­jal i spo­lu­prá­ci na dvou diva­del­ních pro­jek­tech v Čes­ké repub­li­ce – s Vil­mou Cibul­ko­vou nazkou­še­li v Diva­dle Unglet hru Picas­so a v Diva­dle Na Jezer­ce nazkou­šel titul­ní roli v insce­na­ci Shy­lock, kte­rou v roce 2017 oce­ni­la i odbor­ná kri­ti­ka Cenou Thá­lie za nej­lep­ší muž­ský herec­ký výkon.

Vystu­pu­je v inscenacích:
Hor­ská dráha