Divadelní kresby 9.3.2012 v 17.00

VĚRA FRIDRICHOVÁ

Věra Fridrichová se narodila 25. 10. 1919 v Brně manželům Miroslavu Fridrichovi a Olze Fridrichové- Steinzové, akademickým malířům.  Mládí prožila v atelieru rodičů na Wilsonově ulici č. 9 v Brně a Brnu zůstala po celý život věrna. Sama skutečnost, že se od narození pohybovala mezi obrazy i vrozené sklony k malování způsobily, že se Věra Fridrichová velice brzy začíná vážně a intenzivně pod dohledem a osobním příkladem svých rodičů věnovat výtvarnému umění.

Věra Fridrichová se narodila 25. 10. 1919 v Brně manželům Miroslavu Fridrichovi a Olze Fridrichové- Steinzové, akademickým malířům. Mládí prožila v atelieru rodičů na Wilsonově ulici č. 9 v Brně a Brnu zůstala po celý život věrna. Sama skutečnost, že se od narození pohybovala mezi obrazy i vrozené sklony k malování způsobily, že se Věra Fridrichová velice brzy začíná vážně a intenzivně pod dohledem a osobním příkladem svých rodičů věnovat výtvarnému umění.

Od roku 1931 studuje Věra Fridrichová na Státním československém reformním reálném gymnasiu v Brně - Králově Poli. Ve čtvrtém ročníku, v roce 1935, přestupuje na Městské československé dívčí reformní gymnasium v Brně na Augustinské ul. (dnešní Jaselská), kde v roce 1939 maturuje. Na další studia odchází do Prahy na české vysoké učení technické studovat architekturu k prof. Cyrilu Boudovi. Krátký pobyt je však přerván násilným uzavřením českých vysokých škol nacisty v září 1939.

Po návratu do Brna začíná Věra Fridrichová studovat od roku 1939 na Veřejné škole uměleckých řemesel.Na této škole získává znalosti o grafických technikách a důsledné popisné kresbě u prof. Petra Dillingera a základní poznatky o scénografii u prof. Zdeňka Rossmanna. V roce 1942 končí školu absolutoriem.

V roce 1942 se účastní druhé členské výstavy výtvarného odboru Rampa v Brně, kde vedle rytin vystavuje perokresby a akvarely. Během války v letech 1942 -1945 působí Věra Fridrichová jako redaktorka v ilustrační části Lidových novin. V roce 1943 vystavuje v brněnském Kunsthausu (dnešní Dům umění) v březnu s rodiči na společné výstavě 63 prací, především kreseb a grafiky.

Po znovuotevření vysokých škol studuje v Praze na Vysoké škole uměleckoprůmyslové u prof. Antonína Strnadela. Ihned po válce se aktivně zapojuje do společenského života a začíná trvale obývat atelier v Brně na české ul. 13.

V roce 1949 získává za výpravu k Vostřákovu baletu Filosofská historie v Národním divadle v Praze (choreografie Saša Machov) III. cenu v celostátní soutěži „Divadelní žatva. V dalším ročníku téže soutěže dostává čestné uznání za kostýmní návrhy k baletu Louskáček pro Státní divadlo v Olomouci. Od těchto let se intenzivně věnuje scénografii, ale hlavně kostýmnictví, především k baletům a komediím, kde může rozvinout své znalosti folklórní a zájem o taneční pohyb. Začíná spolupracovat s řadou předních divadel celé republiky. Spolupráce s choreografem Národního divadla Sašou Machovem, budovatelem českého realistického baletu, znamenala hodně pro její budoucí uměleckou činnost, V následujících letech spolupráce s Josefem Škodou (Plzeň, Olomouc, Liberec ), Emerichem Gabzdylem (Ostrava), Gustavem Voborníkem (Plzeň). Z výrazných úspěchů jmenujme cenu v soutěži k 50. výročí Československa za výpravu Dvořákových Slovanských tanců pro Státní divadlo Ostrava roku 1968. Na poli návrhů pro činohru dosáhla Věra Fridrichová zajímavých výsledků především ve spolupráci s brněnským režisérem Evženem Sokolovským.

Na přelomu padesátých a šedesátých let a Během dalších let se v kresbě Věra Fridrichová stále častěji snaží zachytit atmosféru činoherního vystoupení, především inscenací z brněnských divadel. Daří se jí tak postupně spojovat portrétní a pohybové zájmy ve velice kvalitní syntézu a podat samotný „portrét hry". V roce 1962 vystavuje v předsálí balkonu Mahenova divadla 112 kreseb z jeho nejzávažnějších inscenací. Mezinárodního úspěchu dosáhly kresby z brechtovských inscenací, které si v roce 1966 vyžádala berlínská akademie pro výstavu Bertolta Brechta, s níž cyklus kreseb putoval po dva roky celým světem.

Vedle těchto divadelních kreseb se nadále Věra Fridrichová věnuje tanečnímu pohybu, který v letech 1967/68 převádí do litografií. Během roku 1967 navrhla a sama osadit velkou mozaiku (3250 x 9400 mm), nazvanou „Děti a svět" ve vstupní hale nové znojemské školy a zároveň napsat napínavou a čtivou detektivku, která vycházela na stránkách Brněnského večerníku. V šedesátých letech se také rozvíjí její pedagogická činnost. Od školního roku 1961/62 do 1965/66 přednáší externě na brněnské JAMU nauku o kostýmu a jevištní výtvarnictví a ve školních letech 1964/65 až do zimního semestru 1977/78 učí na brněnské UJEP dějiny evropské scénografie, kde vydala antickou část příslušných skript.

Na začátku sedmdesátých let veřejnosti představuje v rozsáhlé výstavě ve strážnickém zámku práce ze všech oblastí své malířské tvorby Portrétní olejomalby hereckých osobností, převážně z brněnských divadel, vystavuje na jaře 1971 v Moravském muzeu. Na konci roku 1972 vystavuje v Malé galerii Československého spisovatele na České ulici kresby a akvarely z cest, nazvané „Za jižním sluncem“.

Jako uznávaná realistická portrétistka je přizvána v srpnu 1972 na třetí ročník mezinárodního malířského plenéru v Dambie u Štětína, který byl zaměřen na obnovu portrétů knížat Západního Pomoří, zničených válkou. Maluje zde portrét knížete Jerzyho I v životní velikosti se symbolickým průhledem do krajiny celého Západního Pomoří.  V roce 1975 dosahuje v portrétní olejomalbě výrazného úspěchu, když Prokop Toman hodnotí její rozměrné plátno Janáčkova kvarteta (nyní je trvale umístěn v brněnském Janáčkově muzeu)  jako jedno z nejlepších děl roku

V dalších letech obrací malířka pozornost opět k divadelním inscenacím, které zaznamenává s obdivuhodným mistrovstvím a lehkostí lavírovanou kresbou tuší. V letech 1976 - 1977 kreslí některá činoherní představení brněnského Státního divadla, v nichž tato tvorba vrcholí.

V posledních dvou letech života se malířka věnuje převážně malbě krajin a zátiší. Na čtyřech výstavách v tomto období ukazuje maximálně uvolněný rukopis, mnohdy vytvořený pomocí špachtle a goghovsky žhavou barevnost. V posledním roce života, kdy je nucena usilovně zápasit se zrádnou nemocí, ještě stačí v malbě zachytit krajinu jižní Moravy, kterou po celý život milovala.

Věra Fridrichová zemřela 23. 11. 1978.

Dle diplomní práce Zdeňka Korčiana - FF UJEP Brno 1981